Brusova návštěva

Bylo jednou jedno peklo, kde vládne hodný Lucifer. Ano, jsem čert a jmenuji se Lenoušek. Podle jména už asi budete vědět, jaký jsem. Jeden den, 83 čertovského dne, k nám Lucifer promluvil: "Slyšte, slyšte, moji milí čertíci! Za hodinu k nám přijede můj bratr Brusek. Musí tu být všude uklizeno, aby si o nás nepomyslel, jaká jsme prasátka. Tak, šup, šup, do práce! Ať je to tu všude nablískané!"

Všichni se rozprchli, kromě mě, protože mně se nechtělo pracovat. Lucifer mi ale poručil, ať si ustelu postel a taky že si musím uklidit hračky. Myslíte si, že jsem na to už moc starý? Vždyť je mi teprve 853let! Pryč od toho, kolik je komu roků.

Šel jsem si tedy do pokojíku uklidit, ale proč mám dát autíčko do poličky, když si s ním ještě budu hrát? Proč si musím ustlat postel, když si do ní ještě lehnu? Tak jsem všechny hračky hodil do skříně a na postýlku hodil ubrus, na který si maluju. Jéé, já tam vlastně mám nezaschlé barvičky! Lekl jsem se a obrus sundal z postele. Ta už byla celá barevná a ulepaná od čokolády, kterou jsem tam večer položil. Sedl jsem si na židli. Byl jsem celý smutný, protože mi Lucifer určitě vynadá a nechá zítra bez oběda a bez večeře. Ještě k tomu se skříň otevřela a všechny hračky se rozsypaly.

"Pojďte všichni ke kotli, Brusek se svými čertíky přichází! Já, celý od slz, ulepený a barevný jsem se zvedl a šel ke kotli, kde už všichni naparádění čekali a udiveně koukali na mě. Lucifer mě vzal za uši a vedl mě k sobě do pokoje. Bál jsem se, že mi dá za uši, ale ze skříněmi padal kabátek a kalhoty, když v tom do dveří vešel Brusek. Já slušně pozdravil, jak mě to učili. Podivně se na mě díval a já se mu nedivím. Lucifer objal bratra a šel ho doprovázet po pekle. Z a Bruskem šlo dalších pět čertů. Lucifer jako poslední pokoj ukázal můj. Otevřel dveře a zase rychle zavřel.

Bylo vidět, že vztekem a strachem začal červenat. Brusek nechápal a otevřel si sám. Dveře otevřel, ale jako Lucifer zase rychle zavřel. Řekl: "Té prohlídky bylo dost a tento poslední pokoj ani vidět nemusíme Pojďme si někam sednout." Lucifer nás vedl ke kotli. brusek nám všem řekl, že ve svém pekle má také jednoho takového čertíka jako jsem já. Všichni jsme se začali smát. Vzpomínáme na to do dnes a já si uklízím pokojíček radši každý den a už nejsem tak líný.

Kateřina Roušarová, 4.ročník